Funkce inzulínu

Inzulín má v těle dvě funkce: jednak dává pokyn k ukládání glukózy do zásob v játrech. Tvoří se ho tedy nejvíce v době, když glykémie stoupá a glukózu je třeba uložit a glykémii snížit. Jeho druhou funkcí je otevírání („odemykání“) všech buněk v těle pro vstup glukózy, která je v nich chemicky spálena, aby tak buňky mohly z glukózy získat energii. Tuto funkci zastává inzulín stále, ať je glykémie jakákoliv. Inzulín se tedy v lidském těle tvoří nepřetržitě. Hned po jídle ho však vzniká nejvíce.

Opačnou funkci než inzulín mají hlavně dva hormony, které dávají pokyn k uvolnění glukózy ze zásob v játrech zpět do krve. Jsou to glukagon a adrenalin.

Glukagon (pozor, toto slovo se plete se slovem glykogen, které je označením zásobní formy glukózy v játrech. Obě látky mají podobný název, ale zcela odlišnou funkci) je hormon, který se tvoří v alfa-buňkách v ostrůvcích v pankreatu, tedy hned vedle buněk vyrábějících inzulín.

Adrenalin se tvoří v nadledvinách, v drobných žlázách umístěných na horních okrajích obou ledvin.

Souhra inzulínu a hormonů působících opačně než inzulín, hlavně glukagonu a adrenalinu, zajišťuje v těle účelné hospodaření s glukózou. Umožňuje její plynulý přísun do celého těla, její dobré zpracování a využití a spolehlivě udržuje horní i dolní nepřekročitelnou hranici glykémie.

Při diabetu toto hospodaření nefunguje. Diabetes je porucha, při které stoupá glykémie.

Chcete se dozvědět více o diabetu? Vyberte si z našich dalších tematických článků:

  

Informace v této sekci pocházejí z knihy „Abeceda diabetu“ (4. vydání) autorů Jan Lebl, Štěpánka Průhová a Zdeněk Šumník, vydalo nakladatelství Maxdorf v roce 2015.